Zlatá stezka

Stezka se podle výchozího místa v Bavorsku nazývala též Pasovská nebo podle nejčastěji přepravovaného zboží Solná stezka (Salz Steig). Převáželo se po ní ale i obilí, chmel či pivo. První zpráva o mýtu, vybíraném v Pasově na cestě do Čech, pochází z roku 1010; s výnosností stezky jistě souvisí i to, že král Vratislav II. věnoval (asi roku 1088) clo z cesty, vybírané v Prachaticích, své oblíbené vyšehradské kapitule. Ve vrcholném období 14.–16. století po ní jezdilo až 1000 soumarských vozů týdně a města na trase se utěšeně rozvíjela. Na významu stezka ztratila za třicetileté války a definitivně pak po roce 1706, kdy císař Josef I. kvůli válce s Bavorskem zakázal dovoz tamní soli a přikázal v Čechách kupovat pouze rakouskou, přepravovanou z Lince do Českých Budějovic.

Zlatá stezka měla několik variant, jejichž trasy byly novodobě rekonstruovány a archeologicky prozkoumány. Z Pasova vedla na Waldkirchen, za nímž se dělila na Volary a Prachatice (nejčastější varianta), případně na Freyung, Strážný a Vimperk. Méně frekventovaná byla západní větev přes Kvildu na Sušici, avšak posílená rozhodnutím Karla IV., který při ní také založil hrad Karlsberg/Kašperk. Pro ochranu trasy bylo také vybudováno několik dalších měst, zejm. Prachatice a Grafenau, a hrady Kunžvart, Hus, a Vimperk.

Po archeologických výzkumech na začátku 21. století začala postupná obnova původních stezek, které se mění v mezinárodní dálkové pěší trasy. Muzejní expozice stezce věnované se nacházejí v Prachaticích, Vimperku, Volarech a Waldkirchenu.

Jiří Martínek