Zámek Hořín
Objekt je situovaný ve stejnojmenné obci asi 1 kilometr jihozápadně od Mělníka na levém břehu Vltavy při ústí laterálního plavebního kanálu Vraňany-Hořín do Labe. Původní barokní lovecký zámeček nechal po roce 1695 vystavět Heřman Jakub Černín z Chudenic podle projektu slavného architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Nedlouho poté 1713–1720 Černínové vystavěli na jeho místě novou zámeckou budovu, vyprojektovanou též v barokním stylu Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Socha sv. Jana Nepomuckého u zámku z roku 1725 je dílem Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Ve 40. letech 18. století zámecké nádvoří symetricky sklenula nová patrová křídla a uzavřely hospodářské objekty podle návrhu architekta Jana Christiana Spannbruckera. Výslednou podobu areálu včetně zámeckého kostela zasvěceného sv. Janu Nepomuckému, již při ovlivnění rokokem vtiskl 1744–1747 Anselmo Lurago. Zámek zároveň získal cennou freskovou, štukovou a sochařskou výzdobu, na níž se podílela řada významných umělců, mezi jinými sochař Ignác František Platzer, štukař Bernardo Spinetti a malíř Jan Petr Molitor. V roce 1753 přešel hořínský zámek sňatkem do rukou mělnické větve rodu Lobkoviců, kteří pokračovali v úpravách hlavně v interiérech, v přízemí vznikly dva „Kamenné pokoje“ s hřebínkovými štuky Carla Bossiho a s rokokovými kamny.
K areálu patří rozlehlý park založený jako barokní, v 18. století změněný na anglický a průběžně upravovaný. Součástí romantických úprav zámeckého parku v letech 1806–1811 pod vedením významného zahradního architekta Václava Skalníka byl i mlýn stojící východně od zámku pod svahem na břehu Hořínského kanálu a torzální romantická zřícenina s hranolovou vyhlídkovou věží. Z řady vzácných stromů je zajímavý např. jinan dvoulaločný (Gingko biloba), údajně největší v Česku.
Zámek byl Lobkowiczům zabaven komunistickým režimem roku 1948 a užíván jako zemědělská škola; v 90. letech byl rodu vrácen v restituci, těžce jej ale poškodila povodeň v roce 2002. Průběžně se zvažuje využití dosud nepřístupného objektu, například v podobě hotelu; v tom by chtěl pokračovat i nový investor, realitní společnost, která zámek od Lobkowiczů roku 2024 koupila.
K rodovému odkazu v Hoříně patří hrobka rodiny Lobkoviců na místním hřbitově s neorenesanční osmibokou kaplí Nejsvětějšího jména Ježíšova z první poloviny 19. století. Jejím autorem byl vídeňský architekt Hans Gasser, stejně jako sochy Krista v nadživotní velikosti v interiéru. Stavba byla zahájena 1826, ale k vysvěcení se přistoupilo až v roce 1853; světitelem byl Bedřich kardinál Schwarzenberg. Ohradní zeď s náhrobky z let 1895–1897 je dílem Josefa Schulze, spoluautora pražského Rudolfina a Národní divadla; jeho návrh nebyl zcela realizován, ale zohledněn při úpravách v letech 2017–2020. Spočinuly zde ostatky osmi generací rodu: z nejznámějších členů tu jsou pohřbeni zemský maršálek a významný politik Jiří Kristián z Lobkovic (1835–1908) a jeho stejnojmenný vnuk (1907–1932), který zahynul jako automobilový závodník na berlínském okruhu AVUS.
Jiří Kopáček
Jiří Martínek
