Vyšehrad

V rámci pražské aglomerace, opevněn na skále nad nejhlubším místem Vltavy u pravého břehu řeky, hrál Vyšehrad od konce 10. století důležitou roli jako opěrný bod moci i mincovna českých knížat. Ve 2. polovině 11. století dokonce dočasně převýšil význam Pražského hradu, když zde Vratislav II., později korunovaný na prvního českého krále, vybudoval nové hlavní panovnické sídlo, které mělo tuto funkci až do roku 1140. Vznikla zde kapitula s kostelem sv. Petra, románský hradní palác, kostel sv. Vavřince a (dochovaná) rotunda sv. Martina. Později význam Vyšehradu poklesl. Karel IV. proměnil zpustlý Vyšehrad v mohutně opevněný gotický hrad s gotickým kapitulním kostelem. V té době byl Vyšehrad fakticky stavebně propojen s Prahou, neboť opevnění Nového Města pražského sahalo až k jeho úpatí a přestavěné vyšehradské hradby se na ně napojily.

Roku 1420 byl Vyšehrad dobyt a vypleněn husity. Jako součást bastionového opevnění Prahy z 2. poloviny 17. století se Vyšehrad stal citadelou. Horní vyšehradské město, silně postižené za třicetileté války, bylo v důsledku toho v letech 1653–1654 zbořeno a z citately byla vysídlena i vyšehradská kapitula. Gotický chrám byl v letech 1707–1729 přestavěn barokně.

Pražská pevnost byla zrušena v roce 1866, ale samotný Vyšehrad zůstal pod vojenskou správou až do roku 1911. Přesto již ve 2. polovině 19. století došlo k novogotické přestavbě kostela, zřízení Štulcových a Karlachových sadů v jeho okolí a postaveny byly i nové budovy děkanství a proboštství. Na hřbitově v sousedství kostela začalo pod vedením spolku Svatobor vznikat národní pohřebiště významných osobností, v jehož čele byla vybudována hrobka Slavín.

Město Vyšehrad se stalo součástí Prahy v roce 1883. Dolní část města následně prodělala výraznou přestavbu a na počátku 20. století zde vyrostly i pozoruhodné stavby českého kubismu. Od roku 1971 je Vyšehrad součástí Pražské památkové rezervace a od roku 1992 i památky světového dědictví UNESCO.

Kuča Karel