Vodní dílo Hněvkovice

O stavbě vodního díla v Hněvkovicích pro potřeby vltavské plavby bylo uvažováno už během první republiky. S plánováním závěrečného díla Vltavské kaskády se začalo po rozhodnutí postavit přibližně 4 km vzdálenou jadernou elektrárnu Temelín (ETE). Přípravu projektové dokumentace zahájilo Ministerstvo lesního a vodního hospodářství v roce 1984. Stavbu realizoval národní podnik „Výstavba elektrárny Temelín“ v období 1986–1991, současně s vodním dílem Kořensko. Dodavatelem technologie bylo ČKD Blansko. Voda v nádrži zaplavila úzké a mělké říční údolí Vltavy mezi Hlubokou a Týnem nad Vltavou, pod hladinou zmizely jezy a obce Buzkov, Jaroslavice a část obce Purkarec. Celková zatopená plocha 277 ha o délce 19 km sahá svým vzdutím až po jez na Hluboké nad Vltavou.

Vodní dílo Hněvkovice tvoří betonová hráz, plavební komora a vodní elektrárna. Délka hráze je 191 m a výška 23,5 m. V přehradním tělesu jsou zabudovány tři korunové přelivy o šířce 12 m, které jsou oddělené betonovými pilíři o šířce 5 m. Přes korunu hráze vede silnice III. třídy č.12220 z Podhájí do Hněvkovic. Součástí původní výstavby byla pouze hrubá stavba plavební komory bez vystrojení technologickou části. Plavební komora byla dokončena až 2009–2011 v rámci projektu Ateliéru 8000 „Splavnění vodní cesty Vltavy“.

Hlavní funkcí vodní nádrže je spolehlivě zabezpečit požadované odběry technologické vody jaderné elektrárny za všech okolností. Čerpací stanice byla postavena na levém břehu v těsné sousedství přehrady, včetně přívodního potrubí do areálu ETE. Zpětně se voda vypouští v prostoru nádrže Kořensko. V letech 2020–2022 byla společností Metrostav provedena modernizace vodní díla Hněvkovice, umožňující pojmout i desetitisíciletou povodeň.

Kopáček Tadeáš