Vltavan

První spolek Vltavan Praha byl založen 11. června 1871 v plaveckém hostinci U Hejduků v Podskalí s názvem „Vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů a pobřežných Vltavan v Praze“. Postupně vznikly spolek Vltavan Davle (1897), Vltavan pro Štěchovice nad Vltavou a okolí (1898) a jihočeský spolek Vltavan v Purkarci (1902). Zatímco řeka Vltava byla nazývána Živitelkou – matkou, Vltavan označoval ochránce – otce.

Vorařství bylo povolání těžké a nebezpečné. Vážné úrazy, i smrtelné, nebyly výjimkou. Plavci, šífaři, převozníci a ostatní lidé od vody z každé výplaty odváděli část do pokladny spolku. Z těchto peněz byla pro případ nemoci nebo úmrtí vyplácena podpora pozůstalým, sirotkům, vdovám či invalidům. Se zanikáním vorařského, ledařského a pískařského řemesla se činnost vltavanských spolků soustředila na zachování živých kulturních tradic pro další generace.

Vltavané každoročně na konci plavební sezóny pořádají tryznu za utonulé, navštěvují při Památce zesnulých hřbitovy, zúčastňují se Svatojánských slavností Navalis v Praze. Památnou akcí se stal 1970 společný zájezd k pramenu Vltavy do šumavské Kvildy, kde byla odhalena pamětní deska Vltavě – Živitelce. Návštěva Kvildy se opakuje každých pět let za účasti všech čtyř vltavanských spolků. Při různých akcích pro veřejnost plavci a šífaři předvádějí vorařské řemeslo, stavějí vory.

Spolky Vltavan vyjadřují ideu občanské rovnosti, což se projevuje i při oslovování „bratře“, „sestro“. Každý spolek má svůj znak, prapor a kroj. Zastřešující organizací je od roku 2000 „Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků Praha, Davle, Štěchovice a Purkarec“, který zajišťuje také mezinárodní spolupráci s plaveckými spolky v zahraničí a je členem Mezinárodní vorařské asociace IATR. Vltavan je spojen s úspěšnou nominací vorařství na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO, kam byla zapsána v roce 2022.

Crkalová Anita

Husová Anna