Vltava
Pramen Vltavy – pod jménem Teplá Vltava – je v terénu vyznačen na úpatí Černé Hory na Šumavě, jižně od obce Kvilda, ve výšce 1172 metrů nad mořem. V Kvildě prudce zatáčí k východu až jihovýchodu. Přes Horní Vltavici a Lenoru teče k rašeliništi Mrtvý Luh, kde (v rámci přírodní památky Vltavský luh), přijímá zprava Studenou Vltavu, přitékající z území Německa.
Na dalším toku je hladina zvednuta přehradní nádrží vodního díla Lipno, která zde vytvořila největší umělé jezero v ČR vodní dílo Lipno I (4870 ha). Na základě starších plánů – ten od W. Daniela z roku 1892 předpokládal u Loučovic dokonce 100 metrů vysokou hráz – byla postavena v 1954–1959. Obce na březích řeky (Horní Planá, Frymburk, Lipno nad Vltavou) se postupně přeměnily na rekreační osady s hotely, kempinky, restauracemi apod.
Nejmalebnější úsek řeky se nachází níže pod hrází na přibližně 10 km toku směrem k Vyššímu Brodu, s divokým, kamenitým korytem, nad nímž se vypíná hora Luč (934 m) a především kamenné moře, označované jako Čertova stěna. Celkem tu řeka překonává výškový rozdíl 160 metrů, tj. průměrný sklon činí skoro 17 ‰. Tok se zde využívá i pro závody ve vodním slalomu či raftingu. Množství vody v korytě je ale po většinu roku omezené, neboť většina z něj je předvedena do umělého podzemního kanálu k Elektrárně Lipno I a na povrch se dostane až v nádrži, označované jako vodní dílo Lipno II, těsně nad Vyšším Brodem.
Řeka mine Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě a dostává se do úseku, mohutně využívaného až po České Budějovice vodáky jako vůbec nejfrekventovanější česká řeka. U Rožmberka, kde vytváří dvojitý meandr, se Vltava stáčí k severu, přes Větřní pak zamíří k Českému Krumlovu, jehož jedinečnou scenérii spoluvytváří. Dále teče pod Klášterem Zlatá Koruna a pod zříceninami několika hradů, jako jsou Dívčí Kámen či Maškovec. Zde, u Boršova nad Vltavou, pak opouští Šumavské předhůří a dostává se do rozlehlejší Českobudějovické pánve.
Střední tok řeky, mezi Českými Budějovicemi a Prahou, vytvořil hluboké údolí, až na výjimky nevhodné k vedení železnic či silnic, ale až do 50. let 20. století naopak velmi příhodné pro voroplavbu, když se tu plavilo dřevo ze Šumavy do české metropole. Tuto činnost ukončila až výstavba velkých vodních děl Vltavské kaskády, plánovaná již od konce 19. století, ale realizovaná až na výjimky v době socialistické industrializace. Celkový instalovaný výkon elektráren na Vltavě je 722 MW, naprostá většina z toho připadá ale na vodní elektrárnu Orlík (364 MW) a Lipno I.
Pod Českými Budějovicemi řeka protéká pod Zámkem Hluboká nad Vltavou, aby se dostala do první z nádrží, tvořenou vodním dílem Hněvkovice, dodávající též vodu pro Jadernou elektrárnu Temelín. Další nádrž vodního díla Kořensko pod hladinou skryla soutok Vltavy s Lužnicí. Nejdelší, 65 km, je ale dlouhé vzdutí přehradní nádrže vodního díla Orlík s hrází poblíž městečka Solenice; pod ní zmizelo údolí pod hradem Zvíkov nad soutokem s Otavou a zámkem Orlík, předtím inspirující množství umělců. Přes řeku zde vede i mohutný Žďákovský most, když z Podolska byl původní řetězový most přenesen do Stádlece na Lužnici (nyní Stádlecký řetězový most) a železniční most u Červené nad Vltavou, který byl nově doplněn novostavbou Schwarzenberského mostu.
Pod orlickou hrází následují nejprve vodní dílo Kamýk, pak o něco větší vodní dílo Slapy, známá rekreační oblast, a za 2. světové války postavené Štěchovice, jejichž vzdutím byly zatopeny pověstné Svatojánské proudy. Až od Štěchovic lemuje tok řeky silnice a od níže položené Davle (u soutoku se Sázavou) na druhém břehu i železnice. Přesto tu až ku Praze prakticky nevznikla větší sídla. Zprava dále řeka přijímá Sázavu, poblíž jejich soutoku je Ostrov sv. Kiliána, na němž stál od roku 999 až do 16. stol. benediktinský Ostrovský klášter, a zleva Berounku, jejíž ústí, původně pod Zbraslavským zámkem, se po povodni z roku 1829 posunulo trochu k severu.
V délce téměř 31 km Vltava následně protéká územím hlavního města Prahy. Z významnějších městských částí po toku omývá Zbraslav, Modřany, Podolí, Smíchov, dále rozděluje historické jádro Prahy na Staré/Nové Město a Malou Stranu s Hradčany, pod Letnou míří ke Karlínu a Libni, velkým obloukem obtočí Holešovice, a pak přes Troju a kolem Císařského ostrova zpět k severu, aby mezi Sedlcí a Zámky katastr velkoměsta opustila. Celkem dnes v Praze Vltavu křižuje 13 silničních a 4 železniční mosty: nejstarším z nich je Karlův most ze 14. stol., nejmladším zatím Trojský most z roku 2015.
I další tok řeky protéká hlubokým údolím, zaříznutým do geologicky starých hornin. Na levém břehu jsou Roztoky nad Vltavou a přemyslovské hradiště na Levém Hradci, napravo jaderné pracoviště v Řeži. Poté, co řeka mine průmyslové Kralupy nad Vltavou, se dostává do rovinatého Polabí. Kolem zámků v Nelahozevsi a Hoříně teče až k Mělníku, kde se ve výšce 155 m n. m. vlévá zleva do Labe. Na soutoku je Vltava nicméně delší i vodnatější než řeka, jejíž jméno společný tok dále přebírá.
Průměrný průtok v ústí činí 150 m3.s-1. Z řady povodní byly zřejmě největší ty v letech 1342 (strhla Juditin most v Praze, předchůdce Karlova), 1432, 1784, 1845, 1890, v nové době pak především ze srpna 2002, kdy zčásti zatopila i pražské metro. Pro vodní dopravu je řeka splavná na dolním toku, bez problémů po Prahu, pro pravidelnou dopravu do Třebenic pod hrází Slapské přehrady, menší lodě se mohou dostat v zásadě až do Českých Budějovic.
Martínek Jiří
