Týn nad Vltavou

Od 9.–10. století existovala na pravém břehu Vltavy osada, související s ochranou vltavského brodu. Rozsáhlé okolní území na pravém břehu Vltavy a po obou stranách dolní Lužnice daroval Boleslav II. pražskému biskupství zřejmě při jeho založení v roce 973. Na ostrohu nad ústím Hlínského potoka do Vltavy pak vyrostl opevněný „otýněný“ dvorec jako sídlo správce biskupského majetku. V osadě, která se v návaznosti na dva vltavské brody rozvíjela v podhradí dvorce, založil asi již biskup Jaromír (1068–1089) románský kostel Panny Marie, později sv. Kateřiny, který stával v západní části pozdějšího východního (Vinařického) náměstí. Do poloviny 13. století se Týn vyvinul ve významné centrum, doložené písemně roku 1229 jako ves s biskupovým sídlem a kostelem sv. Kateřiny. Nejpozději roku 1251 zde existoval druhý kostel sv. Kryštofa, později sv. Jakuba Většího, pravděpodobně i s kapitulou, situovaný na protější stranu potoka, kde se vyvíjelo druhé sídelní jádro.

Klíčovým datem ve vývoji Týna je rok 1287. Jedná se o první doklad o existenci městečka a současně o předěl ve vývoji týnské aglomerace. Za bojů o moc u dvora Václava II. byl Týn obsazen královskou posádkou, ale vojsko odbojné šlechty pod vedením Vítkovců jej přepadlo a včetně dvorce i obou kostelů vypálilo. Biskup Tobiáš z Bechyně následně přikročil k přestavbě dvorce na kopci na hrad Týn nad Vltavou a obnovil i oba kostely, čímž byla dotvořena pozoruhodná urbanistická osnova středověkého Týna. Tu tvořily dva celky, oddělené Hlínským potokem. Starší z nich, vázaný na kostel sv. Kateřiny a nazývaný Starý Týn, měl patrně již před rokem 1287 podobu pravidelného tržiště. Toto Kateřinské, nyní Vinařického náměstí, bylo ovšem oproti stavu zachycenému mapou stabilního katastru dvojnásobně velké a sahalo až po nynější ulici Matěje Kopeckého. Starý Týn byl v pravém slova smyslu podhradím biskupského sídla. V západní části aglomerace, později nazývané Nový Týn, se základním prostorem stalo obdélné náměstí, jen o něco menší než ve Starém Týně. Současně dal biskup na Vltavě postavit jezy, mlýny a zatopené brody nahradil mostem, jediným mezi Českými Budějovicemi a Prahou. Asi v téže době vzniklo na protější levé straně řeky i předměstí Malá Strana.

Týn byl už ve středověku důležitým tržním centrem, které těžilo nejen z polohy na přechodu cest přes řeku, ale rovněž z obchodní plavby po Vltavě; roku 1327 je zde doložena celnice. Až do 1415 byl Týn podřízen přímé vládě pražských arcibiskupů, pak bylo panství zastaveno. Roku 1420 ovládli město husité, čímž trvale zanikla zdejší kapitula a kostel sv. Kryštofa (sv. Jakuba) zůstal pouze farním. Město bohatlo z pozemního i říčního obchodu a řemesel. Po roce 1547 zde vedle Českých Budějovic a Prahy vznikla jedna ze tří císařských solnic v Čechách, z nichž se dovážená gmundenská sůl distribuovala po celých Čechách. Císařská solnice byla postavena u řeky pod kostelem sv. Jakuba, od 1592 byla nahrazena novostavbou solnice Týn nad Vltavou v Podskalí. Město těžilo ze stálých poplatků z každé prodané bečky a přebytky císařské soli smělo samo prodávat po celé zemi.

V roce 1600 převzala zdejší panství královská komora, císař Rudolf II. Týn povýšil 1609 na královské město. Z nově nabyté prestiže se však Týn netěšil dlouho. Porážka stavovského povstání znamenala pro město zbavení všech privilegií a Ferdinand II. jej s celým panstvím vrátil pražskému arcibiskupství. Nejtěžší škody město utrpělo v závěru třicetileté války, kdy bylo v letech 1645 a 1648 vypáleno. Zříceniny hradu byly rozebírány na obnovu městských domů a na konci 17. století posloužily pro stavbu nového arcibiskupského zámku (1695–1699) na náměstí v Novém Týně. Také kostel sv. Kateřiny se změnil na zříceninu.

V letech 1706–1708 vyrostla na levém břehu Vltavy velká novostavba císařské solnice Týn nad Vltavou na Malé Straně. Války 40. let 18. století přisoudily Týnu nový vojenský význam a Na Šancích východně nad městem, odkud v roce 1742 armáda Karla Lotrinského zahájila vítězný útok proti Francouzům, se od roku 1749 konala pravidelná cvičení polního dělostřelectva a bylo vybudováno cvičiště s fortifikacemi, využívané až do roku 1778. Následně se sem nastěhovalo vozatajstvo a začalo zde budovat sklady tzv. Velký Depot. Cvičiště, zabírající menší plochu než dříve, zde pak existovalo do 1866.

V roce 1796 postihl město nejhorší požár v historii. Přestavbou na přelomu 18. a 19. století město nabylo velmi malebné pozdně barokní podoby. Požár rozvoj města nezastavil a zejména po napoleonských válkách i později pokračovala výstavba nových domů. Vzestup zaznamenal společenský život, když se v září 1836 konala v Praze poslední slavná korunovace nového panovníka Ferdinanda V., vypravil c. k. loďmistr Adalbert Lanna pro místní občany na cestu do Prahy speciální loď. Až v poslední třetině 19. století, po odchodu vojenské posádky, začal Týn stagnovat. Kromě drobných řemeslníků a nevelké loděnice zde neexistoval žádný průmysl. Když byl 1869 zahájen provoz na železnici Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) mezi Vídní, Českými Budějovicemi a Plzní a tři roky na to mezi Veselím nad Lužnicí a Prahou, znamenalo to ztrátu významu starých obchodních cest, ale rovněž vltavské plavby. Dřevěný most poškozený 1891 jarní vodou nahradilo město kovovou konstrukcí.

V roce 1898 se město dočkalo alespoň lokálního železničního spojení s hlavní tratí České Budějovice – Plzeň v Číčenicích, mírný rozvoj pokračoval i za 1. republiky. V roce 1921 se do města podařilo vrátit armádu. Po 1948 byla částečně posílena zcela nedostatečná průmyslová základna města a následně se začala rozvíjet bytová výstavba. Dostavbou vodního díla Orlík 1960 dosáhlo vzdutí Vltavy až k Týnu a téměř celá městská čtvrť Dolní Brašov musela být demolována, zanikly mlýny a městská plovárna. V 70. letech 20. století byl dosud kompaktní útvar dvou historických náměstí násilně roztržen silničním průtahem na nový most. V letech 1987–2000 byla 6 km jihozápadně od města vybudována jaderná elektrárna Temelín. Pro stavaře a později zaměstnance elektrárny byly sice nové byty stavěny i v Českých Budějovicích, ale rozsáhlá sídlištní bytová výstavba postihla také elektrárně nejbližší město. Vzniku dalších neadekvátních novostaveb nezabránilo, ani když se Týn nad Vltavou 1990 v rozsahu historického jádra i části Malé Strany stal městskou památkovou zónou. 

Kuča Karel