Solnice České Budějovice v České ulici

Vznik městské solnice v Českých Budějovicích souvisí s dovozem soli a splavněním Vltavy po nástupu Habsburků na trůn. Město se stalo důležitým logistickým centrem, ve kterém bylo potřeba postavit dostatečně velké skladovací prostory. Objekt v České ulici (dříve Solní) byl využíván jako hlavní překladiště soli pro formanskou a říční dopravu, později i koněspřežní železnici. Solnice měla vlastní přístup k řece, sůl byla nakládána přímo na vory a lodě, na kterých pokračovala do Prahy.

S výstavbou koněspřežné železnice bylo uvažováno o stavbě nového solného skladu v areálu koněspřežného nádraží (strážní domek č.1), nakonec byla železnice prodloužena k solnici, která byla přestavěna do současné podoby a v jejím sousedství postavena budova solního úřadu. V roce 1832 nechal Adalbert Lanna st. prodloužit železnici od solnice až k areálu zájezdního hostince u Zelené ratolesti. Skladovací prostory solnice byly schopné pojmout přes 2000 tun soli, kterou sem koněspřežka přivážela v letech 1832–1870. Po zániku koňky zůstal objekt nevyužíván. Začátkem 20. století byla zbourána budova solního úřadu a část solnice, na uvolněném místě byla postavena budova gymnázia. Ve zbylé části se dlouho skladoval vojenský materiál. Na začátku 21. století začal byl objekt využíván ke kulturním akcím, v letech 2003–2005 byl rekonstruován a přestavěn na restaurační zařízení.

Kopáček Tadeáš