Loděnice Jan Šílený

Vltavotýnský areál rodinné firmy, jedna z nejdéle činných loděnic na Vltavě v 19. a 20. století

objekt bývalé solnice Týn Nad Vltavou na Malé straně s ukončením výroby v loděnicích firmy Lanna v Týně nad Vltavou v roce 1889 věnoval Lanna Adalbert ml. městské chudinské nadaci. Šílený Jan si prostory od města nejprve pronajímal, následně 1892 zakoupil a přenesl sem svojí rodinou firmu „Loděnice Jan Šílený, stavitel lodí“, po 1. světové válce přejmenované na „První česká loděnice Jan Šílený a synové“.

V přízemí budovy probíhala výroba menších plavidel a zčásti sloužilo jako sklad dříví a fošen pro stavbu velkých lodí, sklad materiálu zaujímal i první patro. Přilehlé pozemky byly upraveny na staveniště, „plac“, na němž byly konstruovány velké dřevěné nákladní lodě. Celý areál loděnice sahal až k dnešnímu silničnímu mostu přes Vltavu. Dřevo bylo nakupováno převážně ze schwarzenberských lesů na Hluboké, v Purkarci a na Šumavě. Lodě se vyráběly na zakázku převážně ruční prací. Za kvalitu své produkce získala loděnice řadu ocenění.

Loděnice produkovala všechny typy lodí bez vlastního pohonu, potřebné pro tehdejší provoz na Vltavě a Labi, jakými byly nákladní vlečné čluny, velké šífy, kýlové lodě, menší šenáky, pískařské pontony a převozní prámy. Nabídku doplňovaly různé typy rybářských pramic a zábavných loděk, šinágle, hausbóty, čejky, joly s plachtou, kánoe, vojenské ženijní loďky, kotevní lodě a pontony, dokonce i plovoucí přístavní můstky, potřebné pro lodní přepravu osob.

Po smrti J. Šíleného 1934 se majitelkou loděnice stala manželka Anna Šílená (1877–1957) a jejich tři synové. Rodina vlastnila firmu až do roku 1949, kdy byla znárodněna a přešla pod národní správu ČKD – závod Loděnice Praha. Všichni bratři byli postupně donuceni k odchodu z podniku, který se 1960 stal pobočkou České loděnice Praha-Libeň n. p. V loděnici byla zavedena výroba dřevěných útočných člunů a pontonů pro armádu, různých loděk, sportovních člunů a záchranných člunů pro plovoucí bagry, vyráběné pro tehdejší SSSR v mateřském závodě v Libni. Pobočka byla definitivně zrušena v 70. letech 20. stol.

Společně s loděnicí rodinu Chroustů ve Štěchovicích patřila loděnice Šílených mezi nejdéle fungující loděnice na střední Vltavě v 19. a 20. století. Originální modely lodí, které byly v loděnici vyráběny, jsou vystaveny v Městském muzeu Týn nad Vltavou.

Sudová Martina

tech. realizeace
nahoru