Lannova loděnice

Vznik císařsko-královské, později schwarzenberské a na začátku 19. století Lannovy loděnice ve Čtyřech Dvorech souvisí s dovozem soli a splavněním Vltavy po nástupu Habsburků na český trůn. Loděnice na levém břehu Vltavy za českobudějovickým Dlouhým mostem byla postavena na popud císaře Ferdinanda I. v letech 1547–1550 staviteli a plavci z Gmundenu. Hlavním úkolem loděnice bylo stavět a opravovat lodě, na kterých se dopravovala sůl ze Solné komory dál do vnitrozemí. První loď, naložená 125 bečkami soli (11 tun), vyplula do Prahy 28. září 1550. Ploché dřevěné říční lodě s malým ponorem zvané Zille (cíly), stavěné obvykle s odkrytou palubou, dostaly pro jejich jednoduchou konstrukci označení „vltavští naháči“.

Plavba císařské soli vyžadovala odborně zkušené pracovníky. Před rokem 1714 přicházeli do Českých Budějovic první ze silné generace Lahnerů (Lannů) od Ebensee ležící na jižním okraji jezera Traunsee. Většina mužů z rodiny Lannů pracovala jako plavci a zastávala úlohu c. k. loďmistrů. V letech 1773–1829 si vltavský solný obchod a loděnici ve Čtyřech Dvorech od státu pronajímali Schwarzenbergové. Po zrušení státního solního monopolu 1829, odkoupili od státu loděnici i s personálem, 12 loděmi a závazkem dopravovat ročně z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou 110 000 beček soli.

K největšímu rozvoji loděnice došlo za Adalberta Lanny st., který si loděnici nejprve pronajímal, poté zakoupil v dražbě 15.5.1832 za 870 zlatých od hlubocké vrchnosti. Loděnici přeměnil ve vlastní podnik spojený s dynamickým rozvojem plavby a obchodu na Vltavě. A. Lanna využil vysokou poptávku po dřevě v Praze a dalších velkých městech na severu, díky které zmnohonásobil objem říční dopravy. Prodloužením koněspřežné železnice v Budějovicích až k Vltavě zefektivnil přepravu soli. Splavněním vodní cesty pro voroplavbu a stavbou tisíce lodí v loděnici ve Čtyřech Dvorech, kde během konjunktury 1851–1862 bylo ročně průměrně postaveno 300 lodí, vytvořil Lanna z Českých Budějovic jeden z největších vnitrozemských přístavů ve střední Evropě.

V loděnici se stavěly čluny, převoznické prámy, ruční bagry pro úpravu plavební dráhy a především 2 typy lodí. Menší lodě o délce 33,1 m, šířce 3,97 m s nosností 21 tun a větší o délce 44,5 m, šířce 4,75 m a nosnosti 56 tun. Tyto lodě byly stavěny tak, aby po přepravě zboží mohly být rozebrány a použity jako stavební materiál. Tím byla ušetřena jejich náročná doprava zpět. Stavěly se ze smrkových nebo jedlových fošen. Žebra vyztužující trup a spojující dno s boky vyráběli tesaři z klečí, z kmenů s jedním kolmo přirostlým kořenem. Jako těsnící materiál se používala koudel a podponorová část byla opatřena dehtovým nátěrem. Lodě měly malý ponor, aby i při nízké vodě dobře proplouvaly vorovými propustmi a nezachytávaly se o kameny. Při jejich stavbě bylo zaměstnáno 60–80 dělníků, skupiny po 8 mužích stavěly celou loď od začátku do konce přibližně 10 dní při 10hodinové pracovní době. Po řece pluly lodě samotíží, podle potřeby používala posádka 5 až 8 plavců krátká vesla.

S rozvojem železniční dopravy bylo v Budějovicích 1868 zprovozněno první parostrojní nádraží společnosti Dráhy císaře Františka Josefa. Od té doby zájem o lodní dopravu výrazně klesal. Zprávy Obchodní a živnostenské komory po roce 1890 o loděnici ve Čtyřech Dvorech již nehovoří. Adalbert Lanna ml. založil 1905 v loděnici nadaci pro sirotky, které areál i s částí pozemků 4. 1. 1908 věnoval.

Areál Lannovy loděnice je od roku 1963 chráněn jako nemovitá kulturní památka. Součástí areálu je i rodný dům Lannů a vilka v alpském stylu. V letech 2008—2011 byl realizován projekt vltavské vodní cesty pro rekreační plavbu, v rámci, kterého bylo postaveno vltavské koncové přístaviště Lannova loděnice. Přístaviště doplnila 2021 přístavní hrana na protějším Jiráskově nábřeží.

Kopáček Tadeáš