Kryšpín Fuk z Hradiště

Kryšpín rodinné jméno Fuk (též Fuck či Fugg) vlastně na rozdíl od historiků nikdy nepoužíval. Od roku 1605 byly jeho životní osudy spojeny s premonstrátským řádem, především klášterem (kanonií) na Strahově v Praze, kam toho roku vstoupil. Od mládí byl velice schopný hospodář a organizátor, víceméně obnovil hornorakouský řádový dům ve Schläglu (Drkolná) jako jeho probošt od roku 1609, konsolidoval ženský řádový dům v Doksanech (probošt od 1621) a jako milevský opat (1623) a koadjutor strahovského opata Kašpara Questenberka (1630) přispěl k hospodářskému rozvoji Strahova. V roce 1638 koupil pro Strahovský klášter renesanční dvůr na soutoku Vltavy a Sázavy, aby jej používal jako opěrný bod k inspekčním cestám na klášterní statky. Podle něj se tituloval jako Kryšpín z Hradiště (dnes Hradišťko), ač jeho nobilitace není doložena. Patřil k nejvlivnějším představitelům duchovního stavu pobělohorského období.Krátce poté, co byl v roce 1640 zvolen strahovským opatem, zahájil splavňovací práce na Vltavě. Od lepší splavnosti Vltavy si sliboval dostupnější dřevo z klášterních statků (kupř. Štěchovice či Klášter Milevsko) a finanční náhrady za nevypořádané pobělohorské restituce, které měly být spláceny z výnosů císařského solného monopolu.

Pro zobrazení plavebních překážek na Vltavě mezi počátkem Svatojánských proudů a Karlovým mostem v Praze a přenosu potahové stezky na jejích březích nechal navrhl a nechal vypracovat téměř třímetrové tzv. Altmanovo panorama, aby zamýšlené práce a jejich vliv na obchod se solí demonstroval císaři Ferdinandu III. Po získání císařského souhlasu a podporyupravil v tomto úseku v následujících letech řečiště, a břehy, na Hořejším slapu, vztyčil v roce 1643 tzv. Ferdinandův sloup k císařově poctě. S rychlým postupem prací a na základě dalších průzkumných plaveb mu byl již 11. června 1641 udělen císařský patent ke splavnění Vltavy mezi Českými Budějovicemi a Svatojánskými proudy, s dodatkem prodloužení splavnosti pod Prahou až do Litoměřic. Se splavněním dolní Vltavy a Labe se pojila vize zřízení obchodního tržiště (emporia) v Praze, po vzoru hanzovních měst. Kryšpínovy další splavňovací projekty na Vltavě zůstaly ve stádiu příprav v podobě lineární mapy toku od Českých Budějovic do Prahy a náčrtů plavebních překážek na dolním toku Vltavy.

Závěr třicetileté války v Čechách, zpustošení Strahovského kláštera švédskými vojsky a jeho následná obnova neumožnily opatu Kryšpínovi dále v pracích na Vltavě pokračovat. Kryšpín zemřel na Strahově 23. srpna 1653 a byl pohřben v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Pařez Jan