Hrad Týn nad Vltavou

Na ostrožně nad ústím Hlinského potoka do Vltavy vznikla asi již ve 12. století dřevěná tvrz v majetku pražského biskupství k ochraně vltavského brodu. Po drancování Braniborů a Vítkovců v 70. a 80. letech 13. století, nechal biskup Tobiáš z Bechyně tvrz přestavět na kamenný hrad pro obranu Týna nad Vltavou a obchodních tras, z nichž jedna vedla z Norimberku do Vídně a druhá, tzv. „Cesta soli“, z Pasova dále do vnitrozemí.

Během husitských válek bylo týnské panství jedno z prvních, které arcibiskupství ztratilo. Za vlády Jiřího z Poděbrad (1420-1471) byla na krále uvalená 1466 papežská klatba, která se promítla do osudů Týna. V červenci 1468 se stal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka (1420–1476) světským vykonavatelem papežova verdiktu, zaútočili na statky nekatolických pánů. Následkem toho lehla většina města Týna včetně hradu popelem. Pustnoucí hrad byl rekonstruován 1562 Janem Čabelickým, který jej pravděpodobně opatřil novou přístavbou na jižní straně návrší, souběžně s řekou.

V druhé polovině 17. století přestala hradní budova vyhovovat svým účelům. Byla rovněž poničena při válečných událostech třicetileté války, kdy bylo město několikrát vypáleno. Část hradu byla použita jako stavební materiál pro stavbu zámku Týn nad Vltavou, další část „ruiny“ použili měšťané jako levný kámen pro své domy. Konečnou zkázu romantické zříceniny nad městem pak přinesla druhá polovina 19. století, kdy hradní návrší bylo přeměněno v městské sady (Bedřichovy), ve kterých se od roku 1983 nachází otáčivé hlediště. Z původní podoby hradu Týna se do dnešních dnů dochovaly pouze nepatrné terénní relikty a kamenný most přes hradní příkop.

Sudová Martina