Holešovice

Ve středověku existovaly v tomto prostoru dvě malé vsi. První z nich byly Holešovice, táhnoucí se podél levého vltavského břehu v ploché severní části území, v místech, kde se dnes rozkládá nové holešovické nádraží a ulice Pod drahou. Ves se prvně připomíná ve falzu z 13. století, hlásícím se do rozmezí let 1201–1220. Druhou vsí, ležící na protějším jižním okraji „poloostrova“, byly Bubny, jejichž jediným pozůstatkem je původem románský kostel sv. Klimenta mezi Skaleckou a Kostelní ulicí, při východním úpatí vyvýšené Letenské pláně. Připomínají se již v obsahově hodnověrném falzu zakládací listiny vyšehradské kapituly k roku 1088. Obě vsi byly převážně rybářské. Význam Buben byl dán polohou při brodu významné cesty ze severních Čech přes ostrov Štvanici do Starého Města pražského. Přesto šlo zřejmě vždy o velmi malou ves, jíž dominoval velký dvůr v místě někdejší Úrazové pojišťovny čp. 1000.

Podnětem novodobého rozvoje v letech 1845–1851 se stala stavba parostrojní železnice Severní státní dráhy v úseku Praha–Drážďany, přetínající území přibližně v severojižním směru. V centrální části území postupně vyrostlo velké nádraží Bubny s železničními dílnami. Stavba řetězového mostu císaře Františka Josefa I. 1865–1868 (dnes Štefánikův most), propojila vnitřní město s Bubny a Stromovkou. Hlavní fáze velkoměstské proměny se váže k roku 1884, kdy se spojená obec Holešovice-Bubny stala jako první z předměstí, nepočítáme-li Vyšehrad, součástí Prahy. To platí zejména o území mezi bubenským nádražím a Letenskou plání, které se obvykle nazývá Letná a v letech 1908–1911 získalo výrazný akcent ve dvouvěžovém chrámu sv. Antonína. Nová výstavba ve východní části meandru byla méně honosná a silné zastoupení zde získal také průmysl. Severovýchodní okraj při řece v oblasti Manin v letech 1892–1894 zaujal ochranný a s dostavbou obslužných objektů také obchodní přístav Holešovice, od roku 1910 spojený s bubenským nádražím vlečkou. Komplex Městských jatek vystavěný v obdobném novorenesančním stylu, kombinujícím červené režné zdivo a bílé omítky, byl otevřen 1895.

Se stavbou nábřeží a velkoryse koncipovaného Hlávkova mostu přes ostrov Štvanici z roku 1911 se dále utvářela rušná čtvrť a dopravní uzel. V meziválečném období zde vyrostly některé velké dominantní budovy jako Veletržní palác 1925–1928 nebo areál Národního zemědělského a Národního technického muzea na Letné v letech 1938–1941. Poválečné znárodnění a útlum průmyslu po roce 1989 spolu s katastrofální povodní 2002 přispěly k postupné přeměně v rezidenčně administrativní čtvrť. Letná je od roku 1993 součástí městské památkové zóny Dejvice, Bubeneč, Horní Holešovice.

Kuča Karel