Hněvkovice

Název Hněvkovice pochází z osobního jména Hněvek, první písemná zmínka o vsi je z roku 1463. Původně přináležela panství Bechyně, v roce 1551 ji vykoupil Volf Hozlauer z Hozlau, jeho vnuk Jeroným 1584 postavil na pravém břehu renesanční tvrz. Po porážce stavovského povstání 1620 byly tvrz, dvůr a ves Hněvkovice konfiskovány a výsledně přičleněny k arcibiskupskému panství Týn nad Vltavou. Tvrz a její hospodářské zázemí poté sloužilo jako arcibiskupský dvůr a sídlo hejtmana, spravujícího vltavotýnské panství, náhradou za zpustlý a opuštěný hrad Týn nad Vltavou. Tvrz nechal arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna v roce 1685 přestavět na barokní zámek Hněvkovice. Po skončení třicetileté války je ve vsi uváděn také na pravém břehu mlýn Královcův. Kolem roku 1704 vznikla v Hněvkovicích soukenická dílna flanderských mistrů Lamberta a Mathiase de Bois a Jiřího Waltzera, která na Vltavotýnsku založila tradici „cajkářů“, tkalců jemného flanderskáho sukna. Dle matriky z roku 1755 je poprvé písemně doložen Fiedlerův mlýn na levém břehu Vltavy, který byl postaven naproti Královcovo mlýnu, se kterým měl společný jez Hněvkovice.

V roce 1890 bylo v Hněvkovicích 22 domů se 146 obyvateli a náležela k nim samota Čihovice. Až do 1904 byly Hněvkovice na obou březích jednou vesnicí, ale v témže roce byly oficiálně přejmenovány na Hněvkovice na levém břehu a Hněvkovice na pravém břehu. V Hněvkovicích na levém břehu se dochovalo několik staveb lidové architektury vltavotýnského typu a roubený dům přímo nad jezem. Fiedlerův mlýn, ve kterém byl v roce 1943 nalezen Hněvkovický poklad, zanikl v druhé polovině 20. století, na jeho místě byla místo vorové propusti postavena 2015–2017 plavební komora Hněvkovice – jez.

Sudová Martina