Císařská louka

Levý břeh Vltavy před pražskou Malou Stranou byl v roce 1297 vybrán jako místo pro korunovační hostinu Václava II. (1271–1305). Rozsáhlá louka naproti Vyšehradu tak získala pojmenování Královská louka, později změněné na Císařská. Na konci 19. století bylo toto území v těsné blízkosti nádraží Smíchov vybráno pro stavbu ochranného vorového přístavu Smíchov. Odtěžením 605 200 m3 zeminy v letech 1899–1903 vznikl 1,5 km dlouhý umělý ostrov s přístavním bazénem, který oddělil Císařskou louku od Smíchova. Na jižní straně byl ostrov s pevninou spojen pomocí dvou železných mostů. Silničním mostem dodaným Pražskou mostárnou – filiálkou Českomoravské Strojírny, který po rekonstrukci 1995 stále slouží svému účelu, a již zaniklým železničním mostem drážní vlečky dodaným Rustonovo továrnou v Karlíně.

V 19. století se Císařská louka stala oblíbeným výletním místem Pražanů, kteří sem chodili na společenské akce a sportovní zápasy, včetně dostihů. Sídlilo tu mnoho sportovních klubů, např. TJ Sokol, který 1887 na Císařské louce uspořádal II. sokolský slet. V roce 1896 se na zdejším hřišti, v místě současného golfového odpaliště, oficiálně odehrál první fotbalový zápas mezi Spartou a Slavií. Pozoruhodná stavba žlutomodré věže pro rozhodčí s hledištěm od architekta Jiřího Kaislera (1910–1982) vznikla 1958 pro diváky vltavských sportovních klání, např. Pražských primátorek. V jižní cípu ostrova stojí od 1997 objekt Loděnice Dukla, roku 2017 rekonstruovaný podle projektu Atelieru M1 architekti.

Již od první republiky zůstává Císařská louka v územních plánech vedena jako zelená plocha sloužící k oddechu. Severní výběžek ostrova dlouhodobě spojuje se Smíchovem a Výtoní lodní přívoz, který je od 2008 součástí Pražské integrované dopravy.

Kopáček Tadeáš