České Budějovice
Pro založení města v roce 1265 bylo Přemyslem Otakarem II. vybráno strategické místo v bezprostředním sousedství soutoku řek Malše a Vltavy. I přes technickou náročnost poskytlo toto umístění vynikající obranné zabezpečení města. Pro odvodnění plochy položené nízko nad hladinou byla vyhloubena Mlýnská stoka, která sloužila k napájení hradebního příkopu a tvořila součást opevnění města. Současně se založením města začal vznikat v západním obvodě areál dominikánského konventu, který byl z obranných důvodů začleněn bezprostředně do hradeb nad vltavským ramenem.
Lokátor Českých Budějovic Hirzo založil město na zelené louce při původní vsi Budivojovice. Na ploše s nepravidelným obvodem tvořeným vodními toky byl vytyčen ortogonální městský půdorys s téměř dokonale pravoúhlou uliční sítí a s těžištěm ve velkém čtvercovém náměstí. Půdorysná osnova otakarské lokace zůstala včetně parcelace dochována prakticky beze změn dodnes, představuje jeden z vrcholů středověkého urbanismu.
Pozice Budějovic měla posílit královskou moc v jižních Čechách. Městská privilegia vydaná českými králi a římskými císaři podporovala hospodářský rozvoj města, posilovala jeho prestiž a postavení uvnitř státu, zajišťovala měšťanům ochranu a pojišťovala vlastnictví soukromého nebo obecního majetku. Město získalo za vlády Karla IV. a Václava IV. výsadní postavení na obchodní cestě z rakouského Freistadtu do Prahy, kdy všichni kupci museli povinně jezdit přes České Budějovice a městu byl udělen solný monopol. Tyto výsady se později stávaly častým předmětem sporů mezi městem a Rožmberky.
Doba Karla IV. (1316—1378) přinesla městu celkový vzestup urbánní kultury vrcholné gotiky, došlo k vydláždění náměstí a hlavních ulic. Náměstí bylo vyčištěno od druhotné zástavby a masné krámy přemístěny na stávající místo. Charakteristickým prvkem se stalo podloubí, lemující celé náměstí, ale ve větší či menší míře také navazující ulice, což je jev v Čechách neobvyklý. Již ve středověku došlo ke značné urbanizaci předměstské zóny. Na Mlýnské stoce i na říčních ramenech pracovaly mlýny, při Rybní ulici byly sádky. Kolem města se vyvinula specifická středověká sídelní struktura specializovaného zemědělského zázemí.
S nástupem Habsburků a zájmem trůnu o obchod solí a dalšími komoditami v českých zemích vystavěli stavitelé a plavci z Gmundenu loděnici ve Čtyřech Dvorech na levém břehu Vltavy za Dlouhým mostem. První loď odtud na Prahu vyplula v roce 1550. Urbanistické změny ve vnitřním městě během 16. a 17. století byly do značné míry vyvolány požáry. Co nezničil požár, padlo za oběť budování masivního ravelinového opevnění města. Ještě po skončení napoleonských válek 1815 byla zvažována možnost přeměny Českých Budějovic na velkou vodní pevnost, ale tento záměr vojenští odborníci nedoporučili.
Rozhodující zlom nastal 1825, kdy byla zahájena postupná demolice barokního opevnění a výstavba předměstí. Do města byla přivedena koněspřežní železnice, která se stala důležitým podnětem rozvoje Českých Budějovic. První dálková železnice na kontinentě zefektivnila dovoz soli na trase Gmunden – Linz – České Budějovice. Sílící industrializace na počátku 19. století a nedostatek stavebního dřeva v Praze a dalších velkých městech na severu znásobily objem říční dopravy. Rozvoj plavby a obchodu na Vltavě, stejně jako provoz koněspřežní a později parní železnice, je spojen s rodinou a firmou Adalberta Lanny st. Splavněním vodní cesty pro voroplavbu a stavbou tisíce lodí v loděnici ve Čtyřech Dvorech se České Budějovice staly jedním z největších vnitrozemských přístavů ve střední Evropě.
Roku 1847 vznikla ve městě první Hardtmuthova továrna. Po roce 1848 následoval velký nárůst obyvatel přistěhovalých z venkova. Do období průmyslové revoluce vstupovaly České Budějovice v postavení největšího jihočeského města počtem 852 domů a 8 843 obyvateli (1843). Pozici jihočeské metropole potvrdilo budování parostrojní železnice společnosti Dráha císaře Františka Josefa, zajištující přímé dopravní spojení do Plzně, Prahy a Vídně. Pro nádraží byla zvolena poměrně vzdálená poloha ve východní částí městského katastru. Situování nádraží mělo výrazný dopad na koncepční rozvoj města a jeho předměstí. Území mezi nádražím a historickým centrem bylo v krátké době zastavěno pravoúhlými bloky novorenesančních nájemních domů a vzájemně propojeno Lannovou třídou. Na tuto nejstarší novodobou část předměstí navazovala přednádražní zóna, kde se koncem 19. století mísily vojenské, skladovací a průmyslové stavby. Stala se nejstarší budějovickou průmyslovou zónou. Další zástavba expandovala na Pražské, Vídeňské a Linecké předměstí.
Od poslední čtvrtiny 19. století do první světové války patřily České Budějovice, těžící z geograficky strategické polohy, k nejrychleji rostoucím českým městům. Roku 1905 zde bylo 37 větších továren, a i když průmyslový charakter města nebyl příliš výrazný, podporoval spolu s potřebami vojska a administrativy další stavební rozvoj. Rozpad Rakouska-Uherska ovšem učinil z Českých Budějovic v podstatě pohraniční sídlo. Za 1. republiky vyvrcholil růst nejbližších obcí v okolí města a byla také dokončena regulace řek Vltavy a Malše. V období socialismu (1948—1989) mezinárodní význam Českých Budějovic dále poklesl, naopak byla posílena jejich vojenská úloha při hranicích komunistického bloku.
Od 60. let 20. století se s rozvojem hlavně těžkého průmyslu město začalo výrazněji rozrůstat a překročilo předválečný počet obyvatel. Zásadní impulz pro masovou zástavbu do té doby řídce osídleného levého břehu Vltavy znamenalo v 70. a 80. letech zahájení výstavby Jaderné elektrárny Temelín, neboť jen menší část bytové výstavby pro tento komplex byla situována do Týna nad Vltavou. Zatímco v roce 1961 mělo celé město 65 359 obyvatel, 1980 to bylo již 90 415 obyvatel. Tři velká sídliště Šumava, Vltava a Máj zapojila do souvislé aglomerace levobřežní území, na němž vzniklo také Výstaviště a lesopark Stromovka. Historické jádro Českých Budějovic bylo 1980 prohlášeno Městskou památkovou rezervací.
Po pádu železné opony se České Budějovice staly univerzitním městem a od roku 2000 hlavním městem Jihočeského kraje. První desetiletí 21. století jsou spojena s výstavbou dálnice D3, Solné cesty (Via Salis) D4, letiště, realizací IV. železničního koridoru a se splavněním Vltavy mezi Českými Budějovicemi a přehradou Orlík. Vznikly předpoklady pro postupnou obnovu významu Českých Budějovic jako uzlu vnitrostátní i tranzitní dopravy, obchodu a cestovního ruchu, klíčového spojení s Vídní, Lincem, Prahou, Plzní, Drážďany a Berlínem.
Kopáček Jiří
Kuča Karel
